Dělat pro webové stránky některého ze sportovních klubů může být pořádná zábava, ale taky kupa starostí. Potvrzuje to i Zuzana Spurná, která vede redakci webu hokejového klubu HC Olomouc. V rozhovoru pro MEDIATOR 1 vysvětluje, co všechno musí klubová redakce zajišťovat, a co má na starosti konkrétně ona. Také dodává, že skloubit s prací v redakci třeba studium, není zrovna jednoduché. Podle svých slov toho má někdy až nad hlavu, kvůli spoustě zážitků ale tuto práci zbožňuje.
Jak dlouho jste šéfredaktorkou webu HC Olomouc a co vedlo k tomu, abyste se do této role dostala?
Jako šéfredaktorka pracuji zhruba rok, pokud se nic nezmění, od září začnu svou druhou sezónu. K „šéfování“ jsem se ale dostala spíš náhodou. Náš bývalý šéfredaktor musel, a vlastně i chtěl, kvůli pracovnímu vytížení v této funkci skončit. Aby do už v určitém ohledu sehraném kolektivu nepřišel někdo úplně nový, dohodli jsme se, že jeho pozici převezmu já.
Jaká je pracovní náplň redakce webu?
Pro fanoušky olomouckého klubu je web HC Olomouc v podstatě hlavním informačním zdrojem, co se hokeje týče. Zajišťujeme online textové přenosy z utkání A-týmu i mládeže, reportáže, rozhovory, ať už psané nebo videorozhovory, různé videosestřihy. Staráme se o veškeré sociální sítě klubu, tedy Facebook, Twitter, YouTube, Instagram a donedávna Snapchat. Komunikujeme s vedením klubu, trenéry a hráči tak, aby měli fanoušci co nejvíce informací právě od nás, a to co nejaktuálněji. V létě, během pauzy, se staráme o to, aby web žil a fanoušky bavil, pracujeme tedy na článcích, na které se během nabitého programu extraligy nedostane.
Co konkrétně máte v popisu práce vy osobně?
Mou povinností je zajistit, aby byl pokrytý každý zápas A-týmu, tedy aby se napsaly onlajny (textové on-line přenosy, pozn. red.), reportáž a nahrály se pozápasové ohlasy našich hráčů a někdy i hráče soupeře. Svým způsobem tedy hlavně dohled nad tím, že všechno funguje, jak má. Vedle psaní článků a onlajnů se starám o to, aby s námi vedení klubu komunikovalo, rozděluji úkoly ostatním členům redakce, plánuji porady, komunikuji s technickou podporou webu a vedením firmy, pro kterou všichni pracujeme. Protože mě baví hlavně mládežnický hokej, staráme se nově ještě s jednou kolegyní o Facebook olomoucké mládeže, stejně tak ještě se dvěma dalšími kolegy zajišťuji zápasy mládeže.
Nezdá se to, ale v pohotovosti musím být každý den
Na jaké bázi probíhá spolupráce s ostatními redaktory?
Všechny redakce pod záštitou eSports mají tzv. admin a plánovač, na základě kterého si rozdělujeme úkoly k jednotlivým zápasům – reportáže, onlajny, ohlasy hráčů, statistiky, preview. Přes plánovač si rozdělujeme i další úkoly – služby u infobaru nebo statistik. U některých členů redakce vyplynulo ze situace, o co se budou hlavně starat, u jiných jsme se tak domluvili. Právě na poradách se domlouváme na tom, kdo se čemu bude věnovat. Jedna z fotografek se tak kromě focení věnuje i Instagramu a Twitteru a vím, že ji nemusím kontrolovat, druhá se stará o Facebook mládeže. Dva z našich redaktorů se spolu se mnou dělí o mládežnické zápasy, další má na starost grafiku a videa. Převážně ale komunikujeme prostřednictvím Facebooku, takže pokud je třeba něco řešit, děje se to právě tam. Během roku jsem si zvykla, na koho se můžu obrátit, pokud něco opravdu hoří a je třeba to napsat například do hodiny a kdo je časově vytíženější, takže dostává úkoly jen v rámci zápasů.
Jak moc časově vytížená kvůli webu jste?
I když se to nezdá, musím být v „pohotovosti“ většinu dne. Zhruba od čtvrtka do neděle a v úterý se hrají zápasy, takže většinu času strávím na stadionu, další dny se řeší ostatní články, komunikuje se s vedením. Jako jedni z mála cestujeme na zápasy i s mládeží, takže se pracuje i o víkendech. Volno mám, ale nejen já, prakticky jen dva týdny po konci sezóny, a to jen z části, a pak v červenci. Dá se říct, že skloubit studium a práci v redakci je hodně náročné.
Jaké máte s vedením klubu, popřípadě jak probíhá komunikace mezi redakcí a vedením?
Od příchodu marketingové manažerky Zuzany Němcové v roce 2016 se vztahy mezi redakcí a klubem hodně zlepšily. Zástupci vedení se naučili automaticky novinky sdělovat nejdříve nám a včas, což se potvrdilo především letos. Velkým spojencem je pro nás i sportovní manažer Josef Podlaha, který nemá problém nám zajistit téměř cokoliv. Naopak vedení se potvrdilo, že se na redakci může spolehnout. Velkou výhodou je i určitá neformálnost v jednání. Pořád se ale najdou maličkosti, které se ještě musí doladit.
Když se nedaří, redaktor je první, na kom se hráč „vybije“
Co vás na práci baví?
Největším plusem je pro mě komunikace s lidmi. Jsem typ, který potřebuje být tam, kde se neustále něco děje, a v tom mi právě práce v redakci pomohla. Není to tak úplně stereotypní práce, což je také velká výhoda. Za dobu, co v redakci pracuji, jsem navštívila spoustu zajímavých sportovních akcí a seznámila se s obrovským množstvím lidí. Jako sportovní redaktoři máme i určitou volnost, takže si můžeme najít opravdu zajímavá témata. A pokud spolupracují hráči, jsou to zážitky k nezaplacení. Protože pracuji i u mládeže, baví mě sledovat, jaké pokroky dělají týmy i jednotlivci. Velkou odměnou je pak nadšení, se kterým se mladí hráči a hráčky pouští do rozhovorů. Protože Olomouc je malý klub, vytvořili jsme si i s hráči a částí vedení přátelské prostředí, což je alespoň pro mě v práci hodně důležité. V neposlední řadě se během let v redakci vytvořila výborná parta, která táhne za jeden provaz. Postupem času se navíc člověk dostane tak nějak „pod pokličku“ klubu.
Jaká má práce v klubové redakci mínusy?
Negativem je určitě časová vytíženost, protože kromě práce v redakci si nemůžeme dovolit téměř žádnou další práci, což je vzhledem k tomu, že odměna za práci v redakce je spíš symbolická, trochu problém. Z vlastní zkušenosti i z doslechu navíc vím, že člověk přijde o část přátel. A pak psychická náročnost, kdy pokud se hraje často a navíc se třeba zrovna nedaří, je redaktor první, na kom si hráči a vedení špatnou náladu „vybijí“.
Přála jste si vždycky dělat tuto práci a plánujete ji dělat i v budoucnu?
Už na základní škole mě novinařina lákala, ale moc jsem si nevěřila. Příležitost přišla právě až s nástupem do redakce. Asi jako každý jsem měla i období, kdy jsem psaní chtěla nechat, rozhodně to ale patří do mého života a částečně bych se sportovní novinařině chtěla věnovat i v budoucnu. Zatím nad plány na roky dopředu ale nepřemýšlím.
Foto: Osobní archiv Zuzany Spurné